Sibiřský husky – odolný a mírumilovný pes

Sibiřský husky je velikostně menší obdoba německého ovčáka, s kterým ovšem nemá nic společného, snad jen podobné předky. Je původem z ledové Sibiře, používal se a do dnes stále leckde používá jako tažný pes. Tato minulost husky provází až do dnešní doby, kdy jsou využívání například v soutěžích psích spřežení. Nejen díky svému menšímu vzrůstu je to velmi hbitý a zdatný pomocník, který je navíc spolehlivý a zcela oddaný svému pánovi. Málokdy štěká, spíš velice rád vyje. Jeho obliba je značná ve Spojených státech amerických a Kanadě. Tam žije dodnes zejména v severních studených oblastech. Je to také velmi temperamentní pes, vitální, mrštný a rychlý. Tyto vlastnosti se nejvíce projevují v jeho nadprůměrné aktivitě. Jelikož jsou jeho předci vlci, lze na huskym vypozorovat i loveckou vášeň, kterou se v něm ne vždy musí podařit zkrotit a výsledkem může mít donesený dáreček v podobě zakousnutého králíka či srny. Svou kořist je schopný táhnout velkou dálku.

Jeho lovecká vášeň mu naštěstí nebrání být velice přátelským. Husky má rád děti, s kterými si bez problému dokáže hrát a blbnout. Stinnou stránkou jeho mírumilovné povahy je neschopnost být také zároveň hlídacím psem.

Jeho potřeby jsou minimální. Nekompromisně však potřebuje dostatek pohybu a aktivní život. Pokud se zvíře nudí, dokáže na sebe náležitě upozornit vytím, hrabáním a okusováním všeho možného. Jakožto pes žijící aktivně potřebuje kvalitní krmení a dostatek vody. Jeho chov se doporučuje spíše tam, kde má možnost dostatečného pohybu, například po zahradě. Avšak huskyho lze chovat i ve standardním bytě, pouze však za předpokladu častého a dlouhého venčení. Jeho výhodou je možnost trávení času venku i v zimě při nízkých teplotách bez sebemenších problémů. Čas strávený venku mu dokonce přidává na zdraví v podobě kvalitnější srsti.

Husky může mít různou barvu srsti a očí. Nejčastější zbarvení srsti jsou dvojité kombinace bílé a černé, hnědé, šedé, stříbrné, zlaté, měděné či světle červené. Někdy se vyskytují i jedinci čistě bílí. Zajímavostí jsou oči, každé může mít dokonce jinou barvu nebo odstín. Husky se dožívá až 13 let.

Výchova sibiřského husky je velice obtížná. Tito psi jsou velice nepoddajní, rádi utíkají ze svých výběhů, dokonce stačí i sebemenší skulinka. Jeho lovecký pud je natolik silný, že jakmile zjistí, že se mu člověk maximálně nevěnuje, tak je schopný utéct pryč. Při výchově huskyho se musíme obrnit velikou trpělivostí, jelikož jeho výchova nejenže trvá delší dobu, ale je i náročná. Tresty u huskyho moc nepomůžou. Jak je známo, tito psi mají posunutý práh bolesti a z kdejakého plácnutí si nic nedělají, při výchově je potřeba psa motivovat a převážně odměňovat. A jak je to s bydlením u sibiřského huskyho? Doopravdy není to nijak složitý rébus. Huskymu postačí jakákoli rozměry odpovídající prostá bouda.