Naše Micka

Micka se narodila v Černošicích, jedné "neznámé kočičí mamině", která jí spolu se dvěma sourozenci nechala na zahradě u hodných lidiček. Možná jí něco vylekalo, když od nich na chvilku odběhla, kdo ví. Už se nevrátila. Jednoho dne tyto tři sirotky našla fenka Lara ve svém "revíru" na zahradě pod dřívím. Sotva drobečky uviděla, začala štěkat a nehnula se z místa, aby přilákala své majitele. Podařilo se :-).

Vzali si malá koťátka, která ještě neuměla sama baštit domů a starali se o ně. Krmili je z lahvičky, byli to kočičí miminka. Jelikož již kočičí stvoření doma měli, nemohli si tyto drobečky nechat. Už by to bylo moc zvířátek, do jejich domku. Rozhodli se proto najít pro koťátka nové majitele, nový domov. Někoho, kdo by se o ně staral a měl je doopravdy rád. První i druhé koťátko již si vzali nový majitelé, měli nový domov. Micinku však nikdo nechtěl. Né a né najít nový domov i pro ni.

Jednoho dne, po příchodu do práce jsem se dozvěděla, že bude muset jít Micka do útulku, protože jí nikdo nechce. V tu dobu jsem měla doma Žofinku, naší "dominantní" čičinu. Celý den jsem přemýšlela o tom, co by tomu asi řekla, kdybych jí přivedla domů nový přírůstek. Měla jsem z toho docela obavy, aby jí vůbec přijala. Přece jenom, byla zvyklá, že se věnuje pozornost pouze jí. Že ona je to naše miminko, kterému se věnuje péče a veškerá pozornost. Nakonec, po dlouhém rozvažování a přemýšlení, že máme malé patro a Žofinka je domácí kočička, tudíž by musely být doma obě dvě, jsem se rozhodla a Micinku mi večer přivezli zachránci domů. Byla maličká a musela jsem jí ještě dokrmovat z lahvičky. Netrvalo však dlouho a Micka se naučila baštit sama :-).

No a reakce Žofky? Chvilku prskala, trucovala, vynucovala si pozornost. Měla pocit zřejmě, že se jí nevěnujeme dostatečně. Řekla bych, že trošku žárlila. Nakonec jsou s Mickou kamarádky a není tomu tak dávno, co jsme si pořídili ještě jednu kočičku. Takže, máme doma tři kočičí princezny :-).