Naše milovaná Mazlička

Nosila jsem jí do stodoly jídlo a snažila se ji nalákat k sobě, ale bylo to marné. Jenže vypuklo další nemilé překvapení. Najednou měla nafouklé bříško a porodila (naštěstí) dvě mrtvá koťátka, takže bylo rozhodnuto. Vezmu ji s sebou do města na kastraci. Jenže hezky se to vymyslelo, hůře provedlo.

Nachystala jsem proutěnou přepravku a hon začal, čtvrtek, pátek, sobota, neděle nic... Už jsem byla mírně nervózní, v úterý byla objednána na veterinu. A v pondělí by měla vlastně nic nejíst. Jak to zařídit, nikdo neporadil. Až v pondělí mi volal otec, že se mu ten husarský kousek podařil, hned jsem pro ni jela. A nebudete tomu věřit, ale v domě o dvou místnostech mi "utekla".

Prostě ať jsem byla úzkostlivá a zamykala hlavní vchod do průjezdu, byla naše kočulinda pryč. Začala jsem dost panikařit a i jsem běhala po sousedech. Žádná zpráva, co dělat. Kastrace a hlavní aktérka pryč. Bezva... Až hodně pozdě večer.. dcera odešla s přítelem a nastal božský klid... a taky naprosté ticho. A najednou... tichoučké úzkostlivé mňoukání... no ale odkud? Z koupelny, chudáček zalezla pod vanu a tam strávila celý den... Taková to byla plachá mazlinka.

No ale nalákala jsem jí do pokoje a trošku se uklidnila. Ráno se i nechala provázkem, který sledovala, natlačit do přepravky. Paní doktorka mi říkala, že takhle hodnou kočičku už dlouho neoperovala, ale... že má po těle bouličky a že to vypadá na leukémii. Proboha, tohle není už možné, aby jedna kočička měla takovou smůlu...S pacičkou že se nedá už nic dělat, bude jí mít navěky zmrzačenou... No a že jí udělá zadarmo testy na tu leukémii .. ať zavolám za dvě hodiny.

Jela jsem domů s maličkým mourovatým stvořeníčkem, bylo mi to tak líto... a dcera mi říkala, mami, necháme si ji u nás, na tu vesnici už ji nevrátíme.. opravdu to nešlo, vrátit ji mezi ty "surové" a hlavně zdravé kocoury. No, ale dobrý konec. Volala jsem na veterinu a naštěstí nemá leukémii.. Sláva, ale stejně jsem si ji nechala.. Takže najednou jsem měla zase kočky čtyři..