Barnie - nejhodnější kocourek na světě

Barnie, maličký moureček, je skutečně nejhodnější kocourek na světě. Za to ručím. Jenže nastal čas pro jeho kastraci, ne že bych na tom trvala tvrdošíjně jako u kočiček, ale i u něho to byla nutnost, neboť začal značkovat doma vše, co se mu kde naskytlo....

když to bylo v průjezdu, uklidila jsem to a bylo zas dobře. Ale začal i v bytě, a to fakt nešlo. V ten den, jsem si byla jistá, že vše půjde hladce jako s ostatními kočindami. :- Prostě pohoda, sice nesmí jíst ani pít.. bude takový trošku unavený, strčím ho do přepravky a hurá... tenkrát jsem ještě neměla auto, ale k veterináři bylo slabých 500 m cesty, no tak co, maličký lehounký kocourek, hubený jako chrt.. prostě dojdeme tam pěšky.

Tak jsem moudře rozhodla. Nemohla jsem ani říci starší dceři, aby nás tam odvezla, neboť měla 1 den před svatbou a navíc byla nastydlá... No asi půl hodiny před operací jsem milého kocourka popadla, dala do proutěné přepravky, která doposud posloužila skvěle ke svému účelu. Než jsem si zavázala botu, byl venku. Ale copak, milý Bárňoušku, copak... nelíbí se ti přepravka, tak jsem ho chytila a zkoušela dostat znovu, ale to byste nevěřili, roztáhl všechny čtyři a chytil se přepravky a nemohla jsem ho tam dostat. Volala jsem o pomoc svoji mladší dceru a tak jsme se tam s ním chvilku praly..

Bylo to marné.. Říkala jsem si, že nebudu hysterická, chvilku ho nechám "odpočinout".. a pak to zkusíme znovu. Výsledek byl můj podrápaný krk, utržené knoflíky ze šatů a ještě mě stihl počůrat. To už jsem měla pěkný vztek. Dcera mne marně uklidňovala a chlácholila, že ho prý stresuji... No byla jsem už bez sebe ... Šla jsem zavolat veterináři, že to tedy neklapne a necháme operaci na jindy.

Ale přesvědčil mě, že když už celý den hladověl, tak ať o zkusím s kouzelnou modrou pilulkou. Ta ho uspí a bude. Takže jsem vyslala dceru pro pilulku. Nevím, jaké vy máte zkušenosti s dáváním pilulek kočkám (koloval na netu takový docela dlouhý vtipný email i s fotkami), ale moje zkušenost je, že je naprosto nemožné dát pilulku kočce i třebas do jídla.. ale dát pilulku kočce, která nesmí jíst ani pít, vyloučeno... Prala jsem se s ním asi další hodinu, až mi připadalo, že ji spolkl... Sláva, teď už jen počkáme, až usne.. Usnul snad do minuty, chudáček. Tak byl z toho boje utahaný...

Zavolala jsem starší dceři, jestli by pro nás nepřijela, přece jen se mi zdálo, že cestu s rozbitou přepravkou (rozcupoval totiž proutěná dvířka) asi jen tak nezvládneme.. Přijela, ale tanec začal nanovo. Procitnul, začal lítat, škrábat, kousat. No nic, popadla jsem ho pevně pod paží a mazaly jsme... Veterinář nás vzal okamžitě, píchl mu injekci a bylo to.. super.. Když jsem se vrátila domů, našla jsem kouzelnou modrou pilulku na koberci. Vůbec ji nespolkl. Ale zase, neuvěřitelné, zase to byl ten milý mazlivý kocourek, který nikomu nikdy neublížil. Ani maličkým a všetečným dětem. Nechá se sebou dělat, co jen chcete. Jen se od té doby nerad chová. Vezme-li ho kdokoliv vč. mne do náruče, vydrápe se a pryč :