Všechny dny nejsou jen růžové

Všechny dny nejsou jen růžové. Tak jako v  normálním životě, i v soužití se zvířaty se samozřejmě objevují také méně příjemné a už vůbec ne humorné situace. Ty většinou nastanou, když zvířátko onemocní.

Když přijdu domů z práce, nevím, co mám dělat dřív a všechny kočky se mi motají do cesty a dělají, že mají náramný hlad, když mi lezou na klávesnici počítače a zrovna musejí být u mne a chtějí se mazlit, když ráno pospíchám, tak otravují a neví, co by už chtěly.

Ještě horší situace ale nastane, pokud onemocní. Je to horší, než když onemocní člověk, protože ten dokáže říci, co ho bolí, malé děti třebas to alespoň ukážou, ale u zvířat musíte sami zjistit, co vlastně je trápí. Vzpomínám si přesně na moji milovanou Všetečku, která z ničeho nic přestala žrát, a pokud se dostala k soustu, hodně plakala. Ta, která měla mírně řečeno nadváhu, které chutnalo naprosto všechno...ta najednou nepapala. Co s tím...

Vzala jsem ji do náručně a prohlédla. Ano, jednu stranu tlamičky měla hodně nateklou a nechtěla si nechat ani prohlídnout uvnitř. Takže co nejrychleji k lékaři. Paní doktora mi řekla, že to vypadá na to, že prostě "udělala delší krok".. a asi někde spadla a natloukla si a též, že jí bude muset vytrhnout zoubek. No a vzpomněla jsem si, že ráda šplhala po římse, srdce mi vždycky tlouklo úzkostí, byla to hodně úzká a vysoká římsa na sousedovic zdi. Ano, tam se to asi stalo...No, uspala ji a zub vytrhla.

Horší bylo, že jsem měla podávat každé ráno jednu pilulku. Kdo dával někdy kočičce léky, pochopí asi moje obavy. Neboť ať uděláte cokoliv, kočka prostě pilulku nespolkne ani v jídle, vyžere celou mističku a pilulka zůstane... Ale ne tak Všetečka. Ráno v pět, ještě než jsem odešla do práce, jsem si ji vzala na klín, otevřela tlamičku, dala prášek,.. ona polkla a hotovo. Byla jsem jako u vyjevení, jak to s ní šlo hladce. A zrovna s ní, která je ohromně pyšná, nenechá se ani pochovat, nic. Super, za 14 dní byla zase jako rybička a opět se pustila s vervou do krmení.