Garfildovo vyprávění

Ahoj,jsem kocourek,a jmenuju se Garfildek. Jsou mi 2 roky. Když jsem byl ještě malé kotátko,ztratil jsem mamince. Zrovna padal sníh...

Toulal jsem se po ulici a začínal jsem se bát. Jezdili tu auta, vztekle na mě troubili a lidi mě málem zašlápli. Najednou mě uviděla moje panička. Panička mě vzala do náruče a začala se se mnou mazlit. Byla mi zima, a tak jsem se začal třást. Panička mě schovala pod svou vyhřátou bundu. Schoulil jsem se a na chvíli jsem únavou usnul.

Najednou jsem ucítil, že jsme se ocitli někde v teple. Protože jsem zvědavý vykoukl jsem z pod bundy. Ocitli jsme se u páničky doma. Pánička mi dala vlažné mléko a granule. Měl jsem strašný hlad. K páničce přišli její kamarádky na navštěvu. Počkali až dojím a pak se se mnou začali mazlit. Chvíli si se mnou hráli, ale pak si sedli ke stolu a začali si povídat. Protože jsem zvědavý tak mě to nedalo a začal jsem prozkoumávat dům. U páničky se mi líbilo. Pánička mě učila různy věci.

Například že nemám čůrat do květináče, nebo někam jinakm než do bedničky, kterou mi dala na záchod. Že nemám lozit po kuchyňské lince, po skříních, a krást jidlo z talířků. Ze začátku to šlo špatně. Tyhle věci so jsem nemohl mě náramně bavili. V noci jsem spával s paničkou v posteli. Teďka jsem už velký kocour, který váží 7 kilo a naučil jsem se spávat na křesle vedle paniččiny postele. Když jsem byl ještě malý začal jsem utikat střešním oknem na noční procházky. Ale jakmile jsem trošičku povyrostl, tak jsem už nemusel utíkat. Pánička mě pouštěla sama .Když jsem byl totiž malý pánička mě nechtěla pouštět protože se bála, aby jsem se vrátil v pořádku domů. Na mých cestách po střechách jsem se poznal se stějně starýma kočkama jako jsem já. Do teďka se s nimi seznamuju.

Jenomže to má i pár nevýhod. Jednou z těch nevýhod jsou žárlivý kocouři. Popral jsem se už hodněkrát s kocourama o kočky které jsem poznal. Vyhrál jsem už hodně soubojů, ale byl jsem také hodněkrát zraněný. Pokaždý kyž jsem byl moc zraněný se mnou pánička jela k panovi doktorovi kterého nemám moc rád. Třeba aby mě změřil teplotu,tak mi do zadečku strčí nějakou věc. A to teda bolí když mi ju tam strčí.. Nebo mi píchá injekce, které také nemám rád.Ale na druhou stranu mi je pokaždé alespoň o trochu lépe když od něho odcházím,pokaždý se mi i rána zahojí.

U paničky se mi žije dobře. Mám tu pohodlí, jídla že to ani sám nemůžu sníst. Domů a z domu si chodím kdy chci. Prostě pohodička. Panička mě naučila povely,jako je sedni,zustaň,dej pac.Tyhle povely ale plním pouze když jsem na ni naštvaný. Naštvu se na ni třeba když mi nechce brzo ráno otevřít dveře ven, nebo když me zlobí a lechtá na nohách. Promiň te už musím jít ven za kočkama, tak zatím.AHOJ :-)