Jak jsme k Ivánkovi přišli

Budu Vám vyprávět příběh našeho bývalého mazlíčka, mouratého kocourka Ivánka. Byl to moc hodný, přítulný a čistotný kocourek. Nikdy nikomu neublížil. Byl to dobrák. Má mladší sestra, jako hodně ostatních lidí, dojížděla do zaměstnání do Prahy. Jednoho rána, bylo to na jaře, při cestě do práce uviděla na chodníku, kousek od jejich firmy, přepravku a v ní kočičí stvoření. Bylo již trošku větší a choulelo se na dece, kterou mělo v přepravce. Myslela si, že si ho tam někdo na chvilku odložil, neboť hned vedle byl malý obchůdek s potravinami. Bohužel, když šla odpoledne z práce, kočičí stvoření tam v přepravce leželo dál. Nikde nikdo a ani v těch potravinách o přepravce s mazlíkem nikdo nic nevěděl. Vzala tedy kočičího mazlíka sebou domů a cestou nám již volala, že veze překvapení.

Překvapení to tedy bylo :-). Jeho první cesta byla na veterinu k paní doktorce, kam chodíme s mazlíky již řadu let. Ta ho prohlédla, zároveň i oočkovala a odčervila. Pravila, že je to pěkný kocourek, kterému zjevně nic není. Je pouze hladový a žíznivý. Po příjezdu domů jsme ho pustili z přepravky do jídelny, aby se pomalu rozkoukal a hnedle se skamarádil s ostatními členy, kteří zatím z dálky sledovali, co se jim to nastěhovalo do domečku. Rozhlížel se kolem sebe, trošku se bál a pak se vrhl do misky s kočičí konzervou a vedle měl i mističku s teplým mlíčkem. Byl spokojený :-). Pozorovali jsme ho, jak baští a domluvili se, že mu budeme říkat Ivánek. S ostatními členy se brzy skamarádil a hráli si spolu, jako by se znali odmalička.

Chodili společně i ven a vždy se vrátil, přestože jsme měli obavy, zda-li si venku zvykne na nové prostředí. Přece jenom, byl už trošku větší. Máme domek mezi ostatními domky, v bloku, přes cestu u pole. Čičiny tam chodí chytat myšky a nebo se vyvalují na mezi, když svítí sluníčko. Je tu klid, v pozadí za poli je les. Zde v okolí mají lidé docela dost pejsků. Malých, nebo velkých. Chodí s nimi tudy na procházku. Jednoho dne si chtěl jít Ivánek pravděpodobně chytit myš na pole. Tato cesta stala se mu, bohužel, osudnou …

Kolem plotu šla sousedka s velkým psem. No, bylo to "menší" telátko, které nemělo v oblibě rádo kočičí stvoření. Nevím, co to Ivánka napadlo. Proskočil plotem a rovnou psovi do cesty. Pes ho přimáčkl otevřenou tlamou k zemi. Bylo zle. I přes rychlý zásah a okamžitou návštěvu veterinářky už se nedalo Ivánkovi pomoci. Pes ho moc zmáčkl a způsobil mu vnitřní zranění, z kterých nebylo již návratu. Aby se Ivánek netrápil, musela jsem ho nechat uspat :,-( Od té doby jsem si říkala, že bůh není spravedlivý. Že si to Ivánek nezasloužil! Vždyť s námi byl jen 5 let. Uběhly asi dva, tři měsíce a pes náhle zemřel....