Můj první papoušek Vašíček I.

Tenkrát, když moje mamka s taťkou jeli nakupovat, byla jsem u babičky. Když mamka s taťkou přijeli, mamka měla v ruce krabičku a v ní se něco hýbalo, byl to Vašíček, bylo to ještě mláďátko papouška vlnkovaného a já jsem měla velikou radost.

Jednoho dne jsem si ho i s klecí vzala ven k bazénku, co jsem měla na zahradě. Moc se mu tam líbilo, viděl ostatní venkovní ptáčky a tak....zpíval si s nimi a pozoroval je. Bylo slunečno, moc pěkný den. Pak jsem zjistila, zě Vašíček nemáv mističce vodičku, tak jsem otevřela dvířka klece a chtěla jsem misku vyndat, abych do ní mohla nalít čistou vodu. Jakmile jsem otevřela dvířka klece, Vašík toho hned využil, zamával křídly a byl fuč.

Chytali jsme ho celý zbytek dne, až nám odletěl z dohledu. Následoval smutný den bez Vašíčka, celý den jsem seděla u jeho klece a plakala a modlila se, aby se vrátil. Jenomže celý den pršelo a byl vítr. Tak to byli tři nejsmutnější dny v mém životě.

Po třech dnech, když jsme si mysleli, že je už Vašíček mrtvý, přišel děda s tím, že někdo chytil papouška a on nechce jíst. Šla jsem se podívat jestli to není Vašíček. Ano byl to on, nemohla jsem tomu uvěřit, po třech dnech neustálého děště a větru, přesto byl tady a byl živý. Dala jsem ho do jeho klece a hned s radostí začal zobat proso v misce. A mně vytryskly z očí slzy, ale to bylo tím štěstím, které se na nás oba usmálo.

Od té doby jsem vždy, když byl venku, kontrolovala, že má pořádně zavřená dvířka od klece. Nikdy na to nezapomenu , bylo to krásné, když se zase vrátil zdravý a čilý. Nejspíš se musel schovat někde v nějaké budce nebo tak něco. Nikdo z nás si to jinak nedovedl vysvětlit. Ale hlavní bylo, že je Vašíček zase zpátky. Mám tě ráda Vašíčku, nikdy na tebe nezapomenu.