Příběh Sárušky z útulku

Nikdy jsem nemohla mít pejska doma, tak jsem chodila pomáhat do psího útulku v Chomutově, kde jsem trávila každý den. Ráda jsem se zabývala pejsky, kteří byli labilní, nesocializaní nebo kteří neuměli chodit na vodíku a báli se lidí. Jednoho dne přinesli romové do útulku malou rezavou fenečku, že jí prý našli...Fenku jsme dali do kotce. Šla jsem krmit a došla k jejímu kotci. Fenka stáhlý ocas mezi nohama div si nepropíchla bříško. Vrčela. Byla nahrbená jako kočka. Šla jsem k ní, ale fenka se ke mně ani na krok nepříblížila. Takhle to bylo týden.

Po týdnu malá fenečka porodila štěnátka. Měla čtyři. Byla sama ještě štěně. Bylo jí 8 měsíců, takže při prvním hárání se dostala do březosti. Štěňátka bohužel nepřežila, stresovaná fenka se o ně nedokázala postarat. Další víkend jsem přemlouvala rodiče jesli si fenečku nemohu půjčit domů na víkend. Nakonec změkli a v pátek  jsme z útulku jeli na víkend domů.

Fenečka se bála, ale pomalu jsem si získavala její důvěru. Nakonec se podařilo a fenečka byla ke mně komunikativní .Rodiče mi řekli, že si jí ještě můžu nechat na prázdniny a já i ona jsme byly šťastné. Skončily prázdniny a já jí v neděli odvezla domů, do útulku :-(. Byla smutná a když jsem odcházela tak brečela. Já jsem byla smutná, i doma se mi nějak nechtělo do řeči. Druhý den v 18:00 mi rodiče z práce volali, že přemýšleli a že si Sárinku mohu nechat. Byla jsem moc šťastná.

Druhý den jsem se ani nemohla dočkat až mi skončí škola. Hurááá, zvoní. Jela jsem si pro mojí princeznu. Přišla jsem do útulku a zavolala jsem na paní Danu, která v útulku pracuje, že jsi jdu pro Sárušku. Paní se divila, že právě ji! Se Sáruškou jsem si toho prožila už dost. Poté, co jsem zjistila, že její předešlí majitelé bydlí kousek od nás jsem se bála, že mi jí vezmou.

Půl roku, co jsme je potkali, tak je vítala a já byla smutná, ale po 8 měsících už na ně vyjížděla a ani pohladit se nenechala. Její bývalí majitelé si pořídili ratlíčka, kteý také skončil v útulku.To jsem se rozhodla, že mu také najdu skvělý nový domov. Nakonec jsem našla. Už to budou v říjnu 2010 dva roky co jsem se Sáruškou. Když jdeme do útulku, tak se Sáruška bojí, že jí tam nechám. Je to ta nejlepší kamarádka. Nikdy neberte pejska podle vzhledu ale podle jeho srdíčka. I ten "nejošklivější" pejsek má třeba zlatější srdíčko než třeba pejsek s PP.